Lovec, kořist a smrt
Vyskočil z křoví a pelášil pryč, nechávajíce za sebou jen zvířený prach a otisky svých tlapek. Tohle dost katastrofálně nevyšlo. Utíká, co mu síly stačí. Mnoho to není, ale je menší a rychlejší než paledor za ním. Vlastně ho pronásleduje jen mládě, ale to úplně stačí. Nechtěl nalézt smrt v jeho zubech.
Letí dál a neustále kličkuje v trnitém podrostu. Paledor ho pronásleduje s prskáním a syčením, trny mu rozdírají sametovou srst. Oba přidávají a snaží se vyváznout beze škody. Oproti paledorovi má výhodu; hřbet a nohy mu pokrývá tvrdá kůže a je tak více chráněn. Rozhodl se proběhnout podél jedné obzvlášť velké a trnité větve, ale chytil se do pasti.
Zvrátil hlavu dozadu a pokouší se překousat věznitelkou větev. Paledor učinil jeden mohutný skok… a uvízl pár centimetrů nad zemí ve spleti trnů. Ne, je to samička. Prskala a snažila se uvolnit přední nohy a hlavu. Na chvíli se celá honička utišila; pak se kořisti podařilo dostat se ze sevření akátu o pár vteřin dříve a stihl si v neprostupném terénu vybudovat náskok tři metry.
Z posledních sil zrychluje a postupně ztrácí svoji pronásledovatelku z dohledu. Hurá…! Větří. Nikde nic. Odkluše pro jistotu ještě asi kilometr a zastavuje se až u tůňky s chladivou příjemnou vodou. Už to chápe. K paledorům není dobré se příliš přibližovat. Ještě že z toho vyšel tak snadno.
Sleduje ho dál a co nejtišeji se snaží připlížit. Jediný skok a bude mít večeři. Ten hloupý akk si myslí, že se vzdala. Unaveně se rozvalil u jezírka. Snad si nemyslí, že je v bezpečí. Jeho chyba. Udělá pár posledních krůčků a skočí.
Je slyšet jen křupání kostiček a trhání masa. Akkové chutnají výtečně. Naštěstí jsou hloupí – pokud se nedrží ve smečkách, nemají nejmenší šanci. Dojedla a zchladila si v tůni poškrábanou kůži. I k vodě mě dovedl. Hodná večeře…
O poslední kousky akka se perou ptáci. V nedalekém houští spokojeně spí stočená do klubíčka i mladá samička paledora. Prší, ale to jí nevadí. Tohle trní je docela dobrý deštník. Zítra se vrátí ke smečce…
Ráno se vydala k místu, kde tušila smečku. Tedy… kousek. Pak jí zastavily stěny strže, kam včera při té honičce za šíleným akkem skočila. Tohle nevyskočí. Obešla celou rokli. Tudy cesta nevede….
Už tu chodí měsíc. Nemůže najít žádnou cestu ven, je uvězněná v rokli. Slábne a cítí, že už brzo asi umře. Vodu tu má, ale k životu je třeba i žrádlo. Proč se jen tak slepě hnala za tím prokletým akkem? Z posledních sil se vyškrábe na kámen a vystaví srst slunci, hlavu pokládá na přední nohy. Usíná…
Akátovým houštím se ozýval šramot. To si metrová samice akka razila cestu terénem a pátrajíce po svém ztraceném mláděti přestala dávat pozor na cestu. Zarazila se těsně před srázem. Jeden krok a spadla by.
Její pohled upírá něco na kameni tam dole. Zaostřuje. Paledor! Uskakuje zpět, ale tlapy jí v písku podjíždí. Proti svojí vůli skáče dolů. Nesmí toho dravce spustit z očí. Běží ke kamenu… a spatřuje mrtvou mladou samičku ležící nahoře. Hele, večeře! Vyskakuje na kámen. Za chvíli se krajinou ozývá jen křupání kostí…