Hvězda a Mlhovina 2
Carinae cosi vzbudilo. Nevěděla, co to bylo. Sedla si
na postel a zamrkala, aby se jí projasnil zrak. Pak zaostřila na postel, kde
měla být Victory. Nebyla tam. A světelný meč i její tunika také zmizely.
Carinae neváhala, rychle se oblékla, popadla svůj modrý meč a vydala se směrem,
kterým tušila, že se má dát. Její zlaté vlasy se třpytily ve svitu hvězd když
běžela prázdnými chodbami Akademie. Nakonec vyběhla z budovy. Pak se
prudce zastavila a pohlédla vzhůru, aby uviděla pegase mávajícího křídly a na
jeho hřbetě malou postavu s vlajícími vlasy.
Victory! pomyslela si. A letí ke Štítovým horám! Ale
tam přece vede cesta, pomyslela si a telepaticky přivolala Crystal. Klisna za
pár minut přiběhla. Carinae sice nebyla přeborníkem v ježdění bez sedla a
uzdečky, ale co se dalo dělat. Rychle naskočila klisně na hřbet a vydala se
rychlým cvalem po cestě. Kdesi nad sebou cítila Victory, ale protože měla mladá
Pegasi dost silnou clonu, bylo velmi těžké ji vycítit.
Přestože Carinae ještě před chvilkou spala, teď byla
už zcela vzhůru. Copak se Victory zbláznila? Ten pegas byl divoký! A ona by ho
chtěla zkrotit v několika dnech. Muselo jí úplně rupnout v bedně! To
jí nenapadlo, co se jí všechno může stát? Od prachobyčejného kousnutí začínaje
pokračuje přes kopnutí nebo shození a transferací nebo shozením levitací konče.
Crystal uháněla pod hvězdnatou oblohou. Cesta se před nimi vinula a byla lemována
menšími lesíky a křovisky. Carinae nad sebou pořád cítila Victory, přestože už
se jí její stopa začala ztrácet. Letící pegas přece jen byl rychlejší než
jakkoli rychle běžící jednorožec.
Chladný
noční vzduch jí ovíval obličej a její vlasy za ní vlály jako zlatý závoj a až
nepřirozeně jasně se třpytily ve stříbrném světle hvězd. Tmavá barva tuniky
splývala s barvou okolních křovin. Její jasně modré oči kontrastovaly
s Crystalinými zelenými žíněmi a její opálená kůže působila ve tmě tmavší,
než ve skutečnosti byla, tím víc, že oči i vlasy měla velmi světlé.
Carinae
ještě jednou nechápavě zavrtěla hlavou, pohodlněji se posadila na Crystalin
hřbet a smířila se s tím, že do rána už se asi moc nevyspí. Victory se buď
zbláznila nebo jí to nebezpečí prostě nedocházelo. Carinae to přišlo divné,
Victory přece vždycky dokázala se na všechno dívat jakž takž realisticky. Ach
jo.
***
Victory se probrala až když Wizard opět vzlétl.
Otevřela oči a viděla, že slunce už se chýlí k západu a na východě
vycházejí první hvězdy. Jak to, že má ještě síly k tomu, aby letěl?
pomyslela si. Wizard celou noc letěl, celý den běžel a teď zamýšlel letět
znovu. „Wizarde,“ povzdechla si. Ale pegas opět na nic nereagoval. Na pobídky
nezrychloval ani nezpomaloval a natož aby zastavil nebo změnil směr letu.
Nevěděla, že Wizard za poledne slétl na zem a na
chvíli zastavil, aby se napil a trošku se napásl. Když pominulo největší horko,
znovu vzlétl. Štítové hory byly teď velmi blízko a Victory odhadovala, že se
k nim ještě tu noc dostanou. Sněhem pokrytý vrchol hory Noi, nejvyššího
vrcholu Štítových hor, mohla vidět poměrně dost zblízka. Byli tak daleko od
Akademie… dál byla snad jen jednou a to když se vydala do osady na sever od
Akademie, z ní potom do Nissy a následně za říčku k dolům Cavernas a
Reian. Nejela však k nim, ale jen tím směrem.
Uvědomovala si, že Wizard už musí být hrozně
vyčerpaný a ona sama měla velkou žízeň a bolela ji hlava. Slunce zašlo a obloha
potemněla. Hvězdy nebyly vidět, zakrývala je temná mračna, která sem postupovala
od jihu. Ve Victory se náhle ozvala její neomylná intuice. Špatný pocit. Její
šestý smysl se ještě nikdy nezmýlil, třebaže se neozýval tak často jako u
ostatních. Co se děje? pomyslela se. Rozhlédla se, ale nikde nic neviděla.
Akorát vrcholy Štítových hor se blížily až moc rychle.
Tak letěli ještě asi hodinu, než se dostali
k hoře Noi. Wizard ji obloukem obletěl, ale bylo vidět, že už nemůže.
Snažil se co nejvíc plachtit a co nejméně máchat křídly, ale v horách
foukal velmi silný vítr, a tak pegas musel vynakládat svoje poslední zbytky sil
na to, aby ho vzdušné víry neodfoukly někam úplně jinam. Když nechaly Noi za
zády, dostali se do ještě horšího. Tady vanuly severní větry a hora už je
nekryla. Wizard měl totiž ještě zbytky rozumu a obletěl Noi z jihu, aby je
alespoň trošku kryla.
Victory měla co dělat, aby se udržela pegasovi na
hřbetě. Byla jí strašná zima a špatně se jí dýchalo. Kvůli ledovým poryvům
větru, který hnal všude sněhové vločky jí slzely oči a nic neviděla. Ale špatný
pocit měla čím dál tím víc. A taky se jí něco nezdálo na dráze letu. Wizard
klesal. Evidentně už neměl sil k tomu, aby zápolil se silnými vzdušnými
proudy. Victory zahlédla vepředu jakousi rokli. Bylo to jen matné zdání ve tmě,
ale když Wizard klesl natolik, že sníh už tu nebyl, viděla, že tam hluboké
údolí skutečně je. Wizard klesal stále víc a stále prudčeji. Na strmých
stráních byly patrné cestičky. Když pegas letěl už jen tak vysoko, že už tu
rostla tráva a kleč, Victory viděla údolí poměrně jasně. Pegas měl k němu
evidentně taky namířeno.
Přestože si byla jistá, že údolí jí poskytne
útočiště, když se dostali blíž k němu, špatný pocit se vystupňoval
natolik, že se začala horečnatě rozhlížet. Wizard v obloucích klesal
směrem ke dnu údolí, když tu Victory vykřikla. Ze dna rokle vyletěl proud
světla a osvětlil strmé stěny údolí. Pegas se uhnul, ale ne dostatečně a
paralyzující energie ho zasáhla do křídla. Prudce se naklonil k jedné
straně a začal padat.
Ze tmy rokle se ozvalo zařehtání, které se
neslo roklí na míle daleko. Ale neřehtalo to žádné jiné zvíře. A Victory náhle
došlo, kde jsou. Údolí stínů. Tady byl stín Pegase zavražděné Pegasi Centauri a
mnoha jejích nepřátel i spojenců. Sem se nikdy neměli dostat. Victory věděla,
že tady se něco strašlivě nepovedlo. Pak ji zachvátila panika a strach jí
sevřel hrdlo. Křečovitě se držela Wizardovy hřívy a snažila se použít levitaci.
Ze všech svých sil zpomalovala pád. Ale dno rokle se blížilo.
Victory
napjala všechny své síly a věděla, že Wizard se taky snaží. Těsně nad zemí zpomalili
a s hlasitou ránou dopadli. V momentě kdy dopadli se ale pod nimi
prolomila zem a spadli ještě asi o dva metry hlouběji. Victory s výkřikem
dopadla a na místě, kam dopadla předtím, prolétlo několik transferací. Ozvalo
se přízračné dunění kopyt a dlouhé nepřirozené zaržání. Ale stíny jakoby se
jeskyně báli. Jedna transferace zasáhla okraj díry a roztříštila ho. Byla to
smrtící transferace.
Ve
tmě, kam Victory dopadla, nebylo nic vidět. Cítila silný zápach zatuchliny,
plísně a rzi. Chvíli ležela a zjišťovala, co má zlomené a čekala na smrtící
transferaci, která měla přiletět dírou. Ale nic nepřiletělo. Srdce jí tlouklo
tak hlasitě, že měla pocit, že to musí být slyšet až do Akademie. Nakonec se
ale pomalu posadila. Měla dost odřenin a podlitin, ale jinak byla snad
v pořádku.
Vytáhla
světelný meč a rozžehla ho. Alespoň nějaký zdroj světla. V tlumeném
stříbrném světle viděla, že zemi jeskyně, kam spadli, pokrývá husté trnité
houští, stejně jako i stěny. Ocitla se v jeskyni, na jejíž konce ani
strop neviděla. Pomalu si stoupla a snažila se vyprostit nohy z trní.
Nakonec se naštvala a trhla nohou. Vytrhla několik trnitých šlahounů a zbavila
se těch, které měla na noze. Když ještě jednou zatáhla za jeden šlahoun,
uvolnilo se jich hned několik a Victory překvapeně zalapala po dechu. Klekla si
a rukou přejela po odkryté podlaze. Když odmetla stranou vrstvu hlíny, její
ruka nahmátla hladkou mramorovou podlahu. Světelným mečem odsekala ještě kus
houští a očistila hladkou podlahu od hlíny. Její údiv nebral konce, když
rozeznala na podlaze jakýsi vzor ze šipek a blesků. Tohle nebyla jeskyně. Opatrně vstala, zvedla meč nad hlavu a udělala pár
kroků dál.
Strop
byl asi dva metry vysoký a když Victory obešla celou místnost, zjistila, že má
tvar kruhu a asi pět metrů v průměru. To, čím sem propadla, byl
pravděpodobně zrezlý větrací otvor. Došla ke stěně a odtrhla pár šlahounů. Opět
nahmátla hladkou stěnu původně šedobílé barvy. Kus stěny blíž prozkoumala a
došla k závěru, že tohle je materiál, ze kterého se dělají počítačové
terminály. Odsekala další kusy houští a opravdu terminál objevila. Teda, tohle
je asi nějaké krysí hnízdečko Pegasi, pomyslela si. Strach přemohla zvědavost.
Odhrnula vrstvu špíny, hlíny a křoví z terminálu. Pokusila se rozeznat,
jaký terminál to byl, ale to se jí nepovedlo. Ještě jednou obešla místnost
dokola a když zjistila, že z ní vede dveřní otvor dál, rozhodla se to
prozkoumat.
Vzala
Wizarda za otěže a vedla ho dál. Už se ani nebránil. Prošla otvorem a ocitla se v podobné
místnosti, jakou právě prozkoumala. Zběžně ji obešla, ale náhle se zastavila.
Zdálo se jí to, nebo skutečně spatřila záblesk světla? Ještě jednou posvítila
tam, kde čekala záblesk. A opravdu se tam něco lesklo. Zalezla pod počítačový
terminál a posvítila si tam. Znovu se tam něco zalesklo. Opatrně tam strčila
ruku a nahmátla něco studeného a tvrdého. Projela jí vlna jakéhosi chladu,
který ještě nikdy nepocítila. Rychle ruku stáhla, ale po chvilce jí to nedalo.
Zpod terminálu vytáhla něco jako kámen. Strčila si ho do kapsy a připadalo jí,
že na jeho malou velikost je jakýsi moc těžký. Nebo se jí to zdálo?
Z místnosti
vešla do další a nakonec do chodby. Měla pocit, že chodba je snad nekonečná,
než zahlédla na jejím konci tlumené světlo. Byla ráda, protože v tomhle
zatuchlém prostoru už nechtěla být ani o vteřinu déle. Wizard už stěží šel a
ona taky klopýtala. Byla unavená, měla žízeň a hlad. Když se skrz křoví
prosekala ven, viděla hvězdy, jak září na obloze. Mračna byla pryč. Pak
uslyšela zurčení vody a Wizard zřejmě taky. O chvíli později našli pramen,
který vyvěral ze skály. Po dni a půl se opět napila. Wizard vodu hltal dlouho.
Victory ho provizorně vyhřebelcovala a uvázala ho. Ohlédla se a spatřila horu
Noi za sebou. Takže byli ze Štítových hor opět venku.
Ulehčeně
si oddechla a o pár minut později už spala. Wizard se pásl na tuhé trávě, která
okolo pramene rostla a o chvíli později si lehl a také usnul. Victory probudilo
pálící slunce. Bylo skoro poledne. Pomalu vstala, bolelo ji snad všechno, co
mohlo. Umyla se v chladné vodě a bylo jí už trochu lépe. Ale trápil ji
hlad. Wizard byl vyčerpaný a Victory věděla, že dnes toho moc neujedou. Přesto
ho ale vzala za otěže a svedla z posledního svahu Štítových hor. Šli
řídkým lesem a Victory držela Wizarda pevně za otěže, i když bylo jasné, že na
útěk nemá ni pomyšlení. S častými přestávkami se moc daleko nedostali,
přesto už ale nešli z kopce, ale po rovině a zima tu také nebyla. Když se
schylovalo k večeru, Victory se pokoušela najít vodu, ale nepodařilo se jí
to. Opět už měla žízeň a měla pocit, že padne hlady. Žádné jedlé bobule nebo
oříšky kolem nerostly. Byla tu jen tráva, Temže měl alespoň Wizard co jíst.
Další
den pokračovali a Victory už na Wizarda nasedla. Neměla sílu jít dál. Pegas šel
odevzdaným krokem. Dělali časté přestávky a nakonec se Victory odhodlala ke
klusu. Wizard ji kupodivu poslechl. Uprostřed odpoledne si ale náhle uvědomila
fakt, který jí dřív vůbec na mysl nepřišel. Už dva dny byla pryč
z Akademie! Určitě ji hledají! A co asi dělají Sally a Carinae? Náhlé
obavy jí sevřely hrdlo a pobídla Wizarda k vyšší rychlosti. Ale bylo to
marné. Pegas rychleji odmítal jet.
Taky
jí dělala starosti voda. Měla strašný hlad, ale žízeň ji trápila mnohem víc. A
Wizarda určitě taky. Byla ponořená do starostí a svých černých myšlenek, když
tu náhle uslyšela volání. „Victory! Victory!“ Prudce trhla hlavou a zatřásla
s ní, jako by si myslela, že se jí to jen zdá. Ale přesto zavolala
v odpověď. „Tady jsem!“ „Victory!“ Teď ten hlas teprve poznala. Jasný
příjemný hlas. „Carinae!“
Bílá
klisna se vynořila zpoza clony stromů a Victory si myslela, že příjemnější
setkání už ji nemohlo potkat. „Victory! Proboha! Vypadáš hrozně!“ vykřikla
Carinae a zastavila vedle Wizarda. Victory si teprve teď uvědomila, že má
tuniku celou potrhanou a špinavou, tvář téměř černou a vlasy zacuchané. Wizard
vypadal o něco lépe, ale taky na něj nebyl příliš příjemný pohled. Carinae
vypadala krásně jako vždy. Velké jasně modré oči se jí smály v opáleném
obličeji lemovaném závojem hustých zlatých vlasů a tuniku měla poměrně čistou.
Ale teprve teď si Victory uvědomila to, že Carinae je Hydra, teď byl konec
s žízní.
Když
se ona i Wizard napili, znovu se ozval hlad. Ale Carinae vyrazila nalehko a
žádné zásoby s sebou neměla. Jeli pomalým klusem a Victory vyprávěla
Carinae, co se jí stalo. Teprve teď si vzpomněla na kámen, který našla pod
počítačovým terminálem. Vytáhla ho z tuniky a prohlédla si ho. Byl tmavý,
kouřově šedý a zdálo se, že pohlcuje sluneční světlo. Victory cítila jeho chlad
na prstech a tu zvláštní tíhu. Byly na něm jasné známky toho, že byl obroušený,
ale byl asi zlomený v půli nebo roztříštěný. To nedokázala určit. Znovu ho
schovala a nechala vyprávění na Carinae.
K večeru
se utábořili na místě, kde rostly jedlé bobule. Byly sice nezralé, ale Victory
by jedla skoro cokoli a přestože její hlad nezahnaly úplně, lepší něco než nic.
Victory zjistila, že Carinae pro ni i riskovala a teleportovala se. Pravda,
nebyla to žádná překotná vzdálenost, ale k zahození to nebylo. Victory
teleportaci zatím skoro ani necvičila a Carinae už si troufne teleportovat se
na vzdálenost, kolik by urazila na Crystal za jeden den. Alespoň jednou se jí
vyplatilo to, že měla takovou mistryni, která po ní chtěla to, co po jiných
mnohem starších studentech. Victory za to byla Carinae vděčná, protože další
den bez vody už by asi ona ani Wizard nevydrželi.
Další
den pokračovali k cestě do Akademie. Krajina se změnila, teď jeli
rozlehlou savanou. Wizard se rychle zotavoval a už si mohli dovolit běžet
pomalým cvalem. Cestou uvažovali, jestli po nich pátrají, co asi dělá Sally a
ostatní, jak se na jejich zmizení tváří Carmen a její parta a Gabrielle, Wera a
Xantipa. Jediné, co Victory i Carinae sužovalo, byl hlad. S tím naštěstí
neměli Crystal a Wizard problémy. Večer jim zbýval ještě asi den do Akademie a
Victory už uvažovala, co je lepší. Jestli hlad a nepohodlí pod širou oblohou
nebo naštvaní mistři v pohodlí Akademie. Nakonec se však s Carinae
rozhodly, že Akademie je i přes všechny mistry lepší. Když vzpomínaly na jídlo,
které se sice mnohdy nedalo jíst, ale bylo to jídlo, skoro ani nevnímaly nějaké
nebezpečí ze strany mistrů.
Crystal
a Wizard se pomalu ale jistě seznamovali a Carinae dokonce Wizardovi ani
nevadila. Victory už ani nevnímala, že její pegas byl nedávno ještě divoký a
nedosažitelný. Problém ochočení pegase byl pryč, ale teď hrozilo akutnější
nebezpečí. A to, že ji i Carinae vyhodí. Victory si dávala za vinu, že kvůli ní
vyhodí nebo při nejmenším velmi přísně potrestají i Carinae. Ta jí říkala, že
za ní přece šla sama a dobrovolně a že to rozhodně není její vina, ale Victory
tím nepřesvědčila. A to na tom Victory byla ještě dobře, vzhledem k tomu,
že její mistr byl právě teď někde úplně jinde… Carinae měla navíc dohodnuto
s mistryní Maryonne, že se přijde podívat na její výcvik. Mistryně ji
sežere a s Maryonne si to rozhází. No prostě parádní průšvih.
Odpoledne
se dostali na dohled od Akademie. Victory měla strašný hlad a Carinae
jakbysmet. Obě nevypadaly zrovna nejlíp a Crystal i Wizard, přestože na tom
byli lépe, taky ne. Když už byli blízko, začali uvažovat, jak se nenápadně
dostat dovnitř. Na nějaké větší použití schopností to rozhodně nebylo, protože
byly obě tak strhané, že se stěží udržely na hřbetě. A tak se rozhodly, že se
na nenápadnost vykašlou, průšvih bude stejně. Mistryně Carinae už určitě
nahlásila zmizení svojí učednice a následně se přišlo na to, že zmizela i
Victory. A taky Crystal. A Wizard. A z toho bude taky průšvih.
Přestože
měly obě hlad, rozhodly se, že počkají ještě pár hodin do tmy. Pak snad nebudou
tak nápadné. Dopřály Wizardovi a Crystal odpočinek, ale Wizard cítil poblíž
Akademii a mnoho lidí a byl velmi neklidný. Victory ho sice uvázala, ale pegas
neklidně trhal hlavou, hrabal kopyty a nervózně přecházel sem a tam. Crystal se
pásla a nenechala se ničím rušit, ona byla na Akademii zvyklá od mala. Když
slunce zapadlo, Victory začala být stejně nervózní jako Wizard, protože ji hlad
hnal kupředu a vidina kuchařek, uklízeček nebo mistrů ji zastrašit nemohla.
Jen
co obloha ztmavla a vyšly první hvězdy, se vydali k Akademii. Ale nebylo
to tak snadné, jak očekávaly. Všude pobíhalo plno studentů i personálu a
Victory měla plno práce s krocením Wizarda. Nakonec to dopadlo tak, že
musely doufat, že si jich nikdo nevšimne. Ale pegasové jako Wizard nebyli na
Akademii za každým rohem a jako Carinae taky nevypadal každý druhý. A tak se
stalo, že když už skoro byli v Akademii, Wizard se začal plašit tak, že ho
nebylo možné udržet, takže ho Victory byla nucená nechat běžet a pokusit se ho
nasměrovat do Akademie. Bohužel v rychlém cvalu se ale skrývat nešlo a protože
Carinae jela jako kamarádka po boku Victory, jedna z uklízeček je poznala.
Než
našla nějakého mistra, Victory a Carinae už byly dávno pryč. Wizard se plašil a
hnal se chodbami Akademie a Crystal běžela podle povelů Carinae za ním. Victory
doufala, že na chodbách už moc lidí nebude, ale i přesto, že byla tma, bylo
v Akademii dost rušno. Starší studenti vesele pochodovali po chodbách a
jen tak tak stíhali uhýbat před běžícím pegasem a klisnou jednorožce za ním.
Wizard ale nevydržel běžet příliš dlouho a zastavil se ještě daleko před cílem.
Byli poměrně dost daleko od svých pokojů, když zpomalil až do kroku. Byl prostě
příliš vyčerpaný a unavený, než aby dokázal běžet dál. Crystal už měla taky
dost, nebyla příliš vytrvalá.
A
tak postupovali dál jen krokem. Vybíraly méně používanější chodby, zkratky,
okliky a clony měly zesílené na maximum. Wizarda k zesílení clony
nepřiměly, ale Crystal tu svou zesílila. A tak pomalu postupovali chodbami
Akademie a čekali, kdy na ně zpoza rohu vybafne regiment mistrů. Victory už
skoro umírala hlady a Wizard nutně potřeboval odpočinek. No, Crystal taky, ale
ta přece jen nebyla tak splavená. Ale regiment mistrů se stále neobjevoval, což
bylo Victory divné. Obě byly vyčerpané a jejich clona tudíž nebyla tak silná,
jakou by udělat mohly.
Nic
se však nedělo a po chvíli, která se zdála nekonečnou, konečně dorazili do
patra, kde bydlely. Victory i Carinae, přestože byly obě vyčerpané, hladové a
měly žízeň, nejdřív zavedly svá zvířata do stájí. Victory vyhřebelcovala
Wizarda, sundala mu bosal a dala mu pořádnou dávku krmení. Vystěhovala Raye
zpátky k hřebci Gabrielle, jmenoval se L’aien. Moc se mu to nelíbilo, ale
měl smůlu.
Po
práci Carinae konstatovala, že Wizard se asi pěkně serve s ostatními
jednorožci a pak odešly do pokoje. Victory vyhrabala ze skříně tajné zásoby
dobrot a pustily se do jídla. Snědly veškeré svoje zásoby a Victory pravila, že
budou muset nakrást v kuchyni nové. A pak opět po několika dnech opět
zalehly do svých pohodlných postelí. Victory si ani nevzpomněla na kámen, který
našla v Údolí stínů. Ten teď byl v kapse její tmavé roztrhané tuniky,
která ležela na zemi jejich pokoje.