Obelstít smrt
Zase jede na svém nejoblíbenějším jednorožci. Augitova kopyta dopadají na zem a zanechávají za sebou jen zvířený písek. Co na tom, že na nepřátelském území. Kdy měla naposledy tuhle možnost? Na chvíli se ponořila do vzpomínek.
Nikdy nezapomene na ten strašný pocit, když Augita unesli. Bylo to už měsíc, co statného bělouše nikdo neviděl. Říkali jí, že je to sebevražda. Že ho nikdy nenajde. Spletli se. Proplížila se až do srdce nepřátelské základny, kde svého vysněného bělouše opravdu našla. Osvobodila ho… a Augitovy silné nohy už vyřešily ten zbytek.
Není to její jednorožec; nebyl, není a nikdy nebude. A ona si odmítá vzít jiného. Nejspíš jí kvůli tomu vyhodí z Akademie. Augit je totiž naprosto čistý bělouš s výjimečnými schopnostmi, zároveň ale mimořádně plachý a citlivý. A po Alfy až moc nebezpečný. Co na tom, že mu jsou dva roky? Už musí o svůj život bojovat.
Ještě více se předklonila a pobízela mohutného hřebce k vyšší rychlosti. Už za sebou slyšela speedery. Augit měl vysokou, ale poměrně robustní postavu a kosti, takže nějaké únikové manévry nepřipadaly v úvahu. Ještě pár metrů, pak zatáčka a poslední překážka – vysoký val kolem celé základny, pro Augita však téměř žádný problém. V lese za hradbou se snadno ztratí.
Jakmile Augit zaregistroval speedery, sklopil uši k hlavě a vybočil. Snaží se ho uklidňovat, ale s každým skokem je nezvladatelnější a nezvladatelnější. Má jenom uzdečku, kterou mu vyrobila, ani bičík si s sebou nevzala. Už je to na dohled! Speeder střílí, ale Augit s jezdkyní mu vzápětí mizí v zatáčce.
Už jenom kousek. Pět cvalových skoků a budou svobodní! Ne, Mistryně neměla pravdu, tenhle jednorožec se vrátí k řádu! Možná, že si ho pak bude moci vzít! Tři, dva… v poslední vteřině zaregistrovala napnuté svaly a prudce se zaklonila. Augit, vyděšený ze vzdálené střelby, odmítl skočit. Potlačovala zoufalství a svíravý pocit strachu v hrudi. Musí skočit!
Hladí ho po krku a snaží se ho uklidnit. Augit vyděšeně tancuje na místě a co chvíli se vzepne. Ne, takhle to nesmí skončit. Ten jednorožec musí přežít! Prostě musí. Po chvíli se odvažuje s ním naklusat podél hradby. Nacválává a otáčí ho zpět do základny. Speedery se objevují za zatáčkou a řítí se sem.
Augit opět klopí uši a uskakuje stranou. NE! Snad to i vykřikla, to netušila. Hřebec couvá pod strom a ona ulamuje pružnou ohebnou větvičku. Pobízí ho a bělouš vystřelí splašeně dopředu. Vší silou se pověsí za levou otěž a hřebec dokončuje kruh. Znovu najíždí na skok.
Znovu ucítila, jak hřebec pět cvalových skoků před skokem zpomaluje. „Běž!“ Švihá ho přes záď. Ze zoufalství. Nikdy by mu to neudělala, ale teď musí. Bělouš zarývá všechna kopyta do země, ale po dalších dvou úderech toho nechává a opět se rozebíhá na skok.
Bělouš naposledy poměřuje vzdálenost nutnou ke skoku, naposledy v nepřátelském území dopadá zadními kopyty. V tu chvíli kolem něj prosviští laser. Znovu je pobídnut improvizovaným bičíkem. Prudce uhýbá a skáče. Příliš prudce.
Šikmo přeletěl zeď, a za ní zpomalil. Kde je jeho paní?
Dopad byl tvrdý. Tančily jí hvězdičky před očima. První spídr byl už jen padesát metrů od ní. Hlava jí třeštila bolestí, po pádu z Augita schytala tvrdý náraz do zdi. Nedokázala se bez sedla udržet. Posledními zbytky vědomí si uvědomila, že neslyší Augitova kopyta. Čeká na ni. „Běž!“ Poslední výkřik zoufalství, poslední její slovo. Galaxie se s ní zkroutila do spirály….
Poslední její obraz před očima byl Augit letící tryskem do bezpečí Akademie a Mistryně se znechuceným výrazem ve tváři. Přežil!
Krása...
(Hanka Čichovská, 30. 9. 2007 17:37)