Diana IV. - zbytek
Než se nadál, byl shozen z ovládání na zem a
místo pilota opět zaujala Proxima. Jakýmsi způsobem se jí dařilo kličkovat mezi
střelami a v mezích možností optovat palbu, i když bylo její ´jeden
mrtvej, už jich zbývá asi jen tisíc´ celkem výstižné. Allan při tom vykulil oči
a hodil tázavý pohled po Vergiliovi. Prudké změny směrů s ním smýkaly pod
pultem sem a tam, ale neodvažoval se vylézt.
„Nějakej nápad, mistře? Za dvě minuty je z nás
shluk částic!“ Proxima se snažila přeřvat ječící alarmy, o kterých si Vergillio
vždycky myslel, že už je dávno trvale vyřadil z provozu. Ty teď ovšem
nebyly Vergiliovým hlavním problémem. Pokud někdo míval šílené nápady, byla to
Proxima. On sám je cenzuroval a zamítal, ale zřídkakdy pocházel nějaký
z jeho dílny. A už jen samotný fakt, že ho nazvala mistrem svědčil o tom,
že se na dění v kabině příliš nesoustředí.
Allan,
stále na zemi, aktivoval světelný meč a z panelu se vynořil konec
energetické čepele. Alarm ztichl. Kdyby je Proxima neposlala do prudké vývrtky,
tak by mu za to mistr i poděkoval.
„Zvládne Allan teleportaci?“
Tak přece jen nějaká idea úniku. Si děláš srandu…. Mistře… prolétlo Vergiliovi hlavou. Krátký pohled
na okolní vesmír a došlo mu, že to nebyl vtip. Snad se chystal odmítnout, ale
výbuch na zádi provázený zděšeným řehtáním jednorožců ho donutil říct „snad
ano.“
„Tam na tu loď!“ Allan vystřelil zpod pultu a za pár
okamžiků už otvíral hořící boxy. Jen tak tak se chytil krku svého jednorožce,
který ho odnesl zpátky do kabiny. Proxima ukazovala na nedaleký křižník.
Vergillio se v omezeném prostoru kabiny vyšvihl SunShinovi na hřbet a praštil
se hlavou o strop. Shadow se zabývala řízením, Line se postavil těsně za ni.
„Tři…“ Vergiliovi v duchu proběhl obrázek mistryně Virginy, jak přednáší
formální proslov na jejich pohřbu. „Dva..“ mentálně se připravil na
teleportaci. Snad to Allan zvládne.. Jedna..
Nikdo z nich to nevyslovil, slova sama plynula vzduchem. Proxima nechala
řízení být a chytila Lina za hřívu.
Vzápětí loď roztrhal na kousky laserový paprsek a
výbuch červeného světla.
***
Jau. Nijak jinak se dojem z prudkého kontaktu se
zemí nedal vyjádřit. Tak dobře, ta teleportace nebyla až zas tak přesně
zacílená. Ale že se objeví u stropu.. Po
chvilce začaly hvězdičky před očima ustupovat, současně s tím rostla
neurčitá, tupá bolest. Ani ten první pád po příletu nebyl příliš jemný; teď
měla Proxima dojem, že jí ta ruka upadne.
Uvědomila si, že v ní drží velký chomáč dlouhých
černých žíní. Zvlněných. V odpověď se jí ozvalo dotčené, vyčítavé zaržání.
Zaostřila. Napoline bez pruhu hřívy za ušima vypadal.. poněkud neobvykle. No dobře, umím i lepší teleportace…
Vraník do ní chvilku strkal hlavou, pak si ji
telekineticky vyhodil na hřbet. Nacházeli se v jakémsi skladu plném beden
všech barev, tvarů a velikostí. Navzdory tomu všemu měl výbornou akustiku,
protože se zvuky druhých kopyt přibližovaly snad pět minut. Pak se zpoza beden
vynořil Vergillio. Jsi v pořádku? byla vzhledem k okolnostem poněkud
zbytečná otázka.
Vergillio se v léčitelství moc nevyznal. Trochu
Proximě dal dohromady ruku, ale tupá bolest hlavy a spousty dalších míst
přetrvávala. Ani trochu neměla náladu bojovat; za předpokladu, že by se vůbec
dokázala soustředit.
Náhle se u nich objevil Allan. Nenápadně otevřel jednu
z beden a omotal svému jednorožci látku kolem kopyt. Kvalitnímu
akustickému triku se ni nevyrovná, prolétlo Proximě hlavou, ale nahlas řekla
jen, že by bylo možná dobré se někam zašít. Návrh byl (překvapivě) shovívavě
přijat.
*****
Resca..
Bitevní šiky dávných bojovníků se chystají do bitvy;
nastupují do erárních lodí a letí vstříc nepříteli. Možná tak ve snu.. I když se
naše síly zapojí do bitvy a rozdrtí Alfy, budeme poraženi.Prohráli jsme už ve
chvíli, kdy se Cygnis začaly angažovat do války. Sami jsme si to odhlasovali,
uvrhli se do záhuby; pouze zatím nikdo z nás nezemřel. Spojenci nechť nám
zahrají requiem.
Zas
tak špatný život nebyl. Přestože to byl společný názor všech, nikdo s ním
stoprocentně nesouhlasil. Nebo protože? Když už, tak už. Minimálně pohled na
Altair sražený na kolena jim vlastní pád vynahradí. Jedno žiješ, druhé
přežiješ. Blbost, obráceně. Celé je to blbost. Co záleží na několika životech.
Bitvu si nikdo nechtěl nechat ujít; snad proto, že
osobní pády člověka vždy přitahují nejvíce. Protože se nemohly dohodnout, kdo
bude velet, rozhodly se řídit armádu všechny společně. Na jedné lodi. Když už,
tak už. Možná při tom osobním pádu všechny zemřeme. Centauri si ušetří requiem.
Návrh byl všemi osmi přijat. Na můstek se přidělalo sedm dalších velitelských
křesel. Vítězné tažení za zkázou mohlo začít.
Desítky let spící lodě se probraly k životu.
Všude se začali hemžit revesové. Kurz Altair, zazněl přes můstek osmihlasný,
stěží identifikovatelný rozkaz, neboť jednotlivé hlasy nebyly sehrané. Budiž
tedy, prolétla myšlenka všem najednou; na druhou stranu, nikdo s s ní
příliš nezabýval.
*****
Útočiště, TX8..
Xionne přecházela podél okna jako paledor zavřený do
klece. Tři měsíce se v ní hromadil odpor proti vedení řádu a hrozilo, že
se vymkne kontrole. Stáhnout se! Zrovna teď, když jsme pracně dobyli planetu,
máme preventivně ustoupit. Asi je to na Mistrynin osobní vysílač příliš daleko
a má špatný signál, když se mnou mluví. Na Altair s ní!
Byla to veřejně neznámá skutečnost, že Xionne patřila
ke stoupencům Arinne. Jenže všeho moc škodí; Arinne bývala dobrou velitelkou a
ačkoliv držela řád nakrátko, prosperoval. Díky ní jsme získali dva systémy
navíc, vykopali hrob Alfám a pohřbili je zaživa. Jenže jsme je zapomněli
zaházet hlínou, jak se ukazovalo..
Kdyby jen
Arinne nebyla tak absolutistická, nalhávala si často Xionne. Třebaže
nepřímo, díky Mistryni přišla na jeden vcelku zajímavý poznatek. To my jsme ty
krysy, do kterých nadáváme Alfám. To my se plazíme po zemi před jednou
z nás, která se prohlásila za univerzální idol, zatímco ‚ty krysy‘ mají
vlastní čest a jsou si navzájem téměř rovné. To u nás musí všichni nezávislí
odejít či zemřít, zatímco se temné krysy smějí a s otevřenou náručí vítají
další spojence. To my jsme temnými, a Alfám se mstíme za vlastní chyby. Jsme
tím, o čem prohlašujeme, že se to snažíme zničit.
Budiž tedy.
Xionne sama byla vynikajícím příkladem manipulátora,
navzdory všem předpokladům z ní však úplně nevyprchalo vlastenectví. Jaký
je rozdíl mezi Shadowem a Alfou? První se plazí před Arinne po zemi, druhá hází
nože po jejích vyobrazeních.
Xionne se podívala z okna a přejela očima nově
posílenou Flotilu. Přišel čas se jednou zachovat jako ta vlastizrádkyně
Proxima.
Brisa seděla v rohu místnosti a pokradmu
pozorovala Isaru. Nejvyšší velitelka pozemních jednotek(už se vidím, jak ji tak
budu oslovovat.. co když na nějaký titul zapomenu?) Suzanne nebyla nikde
v dohledu, zato historku vyprávěnou jejími novými přáteli nebylo možné
přeslechnout. Ačkoliv byli na daném místě dva a vzájemně si neustále skákali do
řeči, nijak to perličkám o nefungujícím turbolaserovém dělu a jeho ‚opravách‘
neubíralo na hodnotě.
Všichni v místnosti se až na Nejvyšší velitelku
(sakra čeho?) různě pochechtávali a v klíčových momentech se klátili
smíchy. Jelikož vzdálenější posluchači přes smích bližších nemohli
z vyprávění nic slyšet, byla hlasitá zábava zřejmě rafinovaných úmyslem,
jak vytočit Isaru. No, on ten úmysl zas až tak rafinovaný nebyl. Velitelka
jednou hlasitě zaječela a zavládlo hrobové ticho. Všichni z rodu ohně
disponovali silným hlasem; možná měl kořeny v dlouholetém seřvávání
ostatních…
Překvapení zavládlo, když Isara oznámila, že se mají
všichni do čtvrt hodiny připravit k boji – i s jednorožci, přirozeně.
To by mě zajímalo,co to zase bude za překvapení, pomyslela si mrzutě Briseonne.
V nastalém zmatku jí kdosi šlápnul na nohu a ani se neomluvil. Brisa na
něj začala řvát, ale otočilo se pět dalších lidí kolem něj. Kupodivu však ne
naštvaně. Jako by čekali rozkaz, ušklíbla se Brisa. No jo, bastardi. Hezky
vycvičení. Co by taky člověk od StarShinů čekal..
Isara stála před prakticky nemožným úkolem,
shromáždit během minimální doby maximální počet bojovníků. Zvlášť, když většinu
představovala laxní mládež a členové
těch flegmatičtějších rodů. Zatracení StarShini! Kdyby alespoň občas pohnuli
kostrou a udělali, co se po nich chtělo, prohlásila by Isara Mistryni za
blázna. Takhle.. nezbývalo, než zaskřípat zuby a dát jí za pravdu.
Budižkničemové..
Konečně, minutu a půl po stanoveném limitu se začali
řítit tryskem první jezdci. Ta prokletá Suzannina učednice s jakousi
výmluvou, že její mistryně nemůže najít uzdečku, o devět vteřin později Ida
Růžovka s bratránkem, za ní čtvero dalších a pak už nic. Na zabití.
Vteřiny běžely a Isara i chystala, co začne ječet, až
se objeví další jezdec. Veškerá snaha však zatím vycházela vniveč, protože
nikdo ne a ne přijet.Možná, že by tam měl někdo vtrhnou a ty bastardy trochu
popohnat. Jenže kdo.. Madame Růžovou by musela prosit na kolenou, aby si jí
vůbec všimla (docela bych chtěla vidět, u kterého mistra jí tohle prochází!!) a
poslat tam Briseonne zase zaručovalo jistotu neúspěchu.
Zatímco přemýšlela, objevila se další čtveřice,
tentokrát však o něco mladší. Shaelan a spol. Zvláštní, spíše by od nich
čekala, že budou vyvádět další sabotáže proti řádu. Naprosto nevinné pohledy ji
však řekly, že si prostě jen tentokrát vymysleli nějakou méně časově náročnou. Isara
na ně začala řvát. Jen tak, z nudy. Alespoň to vylučovalo možnost, že by
jí některý z opozdilců neslyšel a nemohl najít.
Mistryně Suzanne přemýšlela, jak se dostat
z dobře zamčeného záchodku se silovým štítem a clonou, aniž by si toho
všimla některá z uklízeček. Ten samý problém řešila i jiná FairyTaleská
mistryně o kabinku dál. Isara je zabije! Po chvilce se lodí ozval řev značící
trénované plíce, vycházející odněkud z dolních pater lodi. Suzanne se
pokusila odpovědět, ale někdo se zvukotěsnou fólií se už jistil proti všemu.
Zkusila zapřemýšlet, jak se sem dostala a kdo ji tu zamkl,
ale nemohla si vzpomenout. Ne! Jak to bude vysvětlovat vedení, že se jednoho
krásného odpoledne probere zamčená na záchodku, bez světelného meče a ani jí
nepřijde na pomoc jednorožec?!
Náhle uslyšela slabé zvuky, jak někdo strhává fólii a
odemyká dveře. Pokusila se to vysvětlit, ale přerušilo ji „drž hubu.“ Vzápětí
se dveře otevřely a v nich stála uklízečka s napřaženým koštětem.
Zřejmě čekala nějakého učedníka a ne mistryni ohně. Chodbu prořízl další řev,
tentokrát Suzannin.
Uklízečka dvě vteřiny na půl ucha poslouchala, pak
s výrazem droida přešla k další kabince a začala vyprošťovat ostatní.
Hlasy se sčítaly, přidávaly, až se z rozzuřených Centauri stal zástup o
velikosti malého sboru. Někdo jim to tam kazil falzetem, jinak byly docela
sehrané. Uklízečka se beze slova vytratila a ony si po chvilce uvědomily, že
nemají,komu nadávat. Celý výstup tedy zakončily výhružkami a trestem
imaginárnímu zločinci, načež se odebraly hledat jednorožce.
Advantage, lhostejná ke všem lidským projevům, vystoupila
z hyperprostoru a málem se srazila s altairskou lodí vracející se
domů. Měla rychlejší obsluhu, tedy i privilegium první rány. Na druhou
stranu, žádná posádka není dokonalá a nepřátelskou loď občas mine každý. Boj
tedy začal vyrovnaně.
Xionne vydala okamžité rozkazy k palbě, jevící
se ovšem jako zbytečné, protože loď už pět vteřin pálila jednu salvu za druhou.
Bitva byla vyrovnaná, do té doby, než se za Advantage
vynořil zbytek flotily. Po chvilce se opět vyrovnala, protože nepřátelská loď
také necestovala sama.
A už jsme byli
skoro u Altairu, napadlo Xionne. Místo mrtvé planety se pod nimi rozkládala
podobná, však o něco méně nehostinná. Ještě
o dvě planety dál.. náhle si všimla, že zatímco některé nepřátelské lodě
zůstávaly, formovaly se do linií a bojovaly, jiné začaly klesat na planetu.
Centauri měli převahu, od začátku a nejspíš až do
konce. Jenže Xionne nechtěla ztratit možnost sestřelit snadnou přistávající
kořist z oblohy. Nechala zbytek flotily, aby dělal, co umí, a Advantage se jala pronásledování.
Alespoň ještě Isara dostane pár minut, aby mohla zkrotit svoji jednotku..
***
Proxima, zalezlá s ostatními mezi bednami,
netoužila po ničem jiném, než mít chvíli klid. V momentě, kdy se jí
podařilo dostat do meditace, se ta kraksna rozhodla zapojit do bitvy. Nový deflektorní štít, soudruzi, prolétlo
jí hlavou při další vzdálené ráně doprovázené výbuchem. Celé plavidlo se
otřáslo a jako splašený pegas se vydalo pryč. Pryč.. to vlastně Proxima nemohla
posoudit, protože v iglú z dřevěných beden se obvykle nevyskytují
okna ani obrazovky s daty o momentální pozici lodě, a u tohohle to nebylo
jiné.
Vergilio s Allanem (Proxima se vymluvila na
bolest ruky) ho stavěli přes půl hodiny, museli počítat i s jednorožci.
Výsledek stál za námahu; vizuálně by je nikdo nespatřil a clony měli silné
dost. Pokud ovšem Alfy nemají tak vlezlé uklízečky s detektivními sklony,
což, jak se zdálo, neměli.
Shadow neměla co na práci, tak se snažila luštit
štítky na bednách. Vzhledem k tomu,
že takhle zparchantělé parodie na ryzallštinu nikdy ani neviděla, dalo jí to
docela dost práce. Hle, výbušniny..
mysl se jí rozjela na plné obrátky. Zároveň se jí vybavila poučka od už dlouho
mrtvého bratránka, jehož mottem bylo Nikdy si nehraj s výbušninami
v lodi, ze které nemůžeš včas uniknout. Paradoxně, zabil ho třaskavý
granát, který hodil po Mistryni, ale nevšiml si toho silového štítu. Upřímně,
cokoliv lepší, než výslech od Arinne.
Pořiďte si nové
stabilizátory, přátelé, napadlo Vergillia. Nebylo pochyb, poškozená loď
letěla atmosférou. A strašlivě se při tom kymácela. Allan se praštil hlavou do
bedny a naskočila mu boule. Napoline při jednom prudkém otřesu ztratil
rovnováhu a přimáčkl Vergiliova poníka na stěnu. Ten po něm ještě dlouho vrhal
nepřátelské pohledy, nic se mu naštěstí nestalo.
Co bylo horší, jejich úkryt se začínal hroutit a
zdálo se, že je brzy slisuje. Na Napolina spadla ze ‚stropu‘ bedna a
v afektu vykopl zadními. Málem strefil Allanova jednorožce, který uskočil
stranou a dal už tak destabilizované stěně z beden další ránu.
Tři Centauri se po sobě zadívali, ačkoliv
v hustém šeru něco viděla jen Proxima. Každý každému položil nevyslovenou
otázku Jít, nebo nejít?, ale žádný ji neřekl nahlas. Vergillio ani Alan se k
ničemu neměli, nechtěli se stát dalším terčem jedovatých poznámek. Shadow
nakonec promluvila, ale ne to, co by Vergillio rád slyšel.
„Co jim tu párty trochu osladit?“
Strop se začal hroutit. „Až venku,“ prohodil Allan a
jal se lézt na světlo skladu. Jeho mistr se vydal hned za ním, ale Proxima se
snažila vytrhnout ze stěny jednu z beden. Černozlatí jednorožci vyklusali
zmenšujícím se otvorem ven, načež se ozval rachot a zaječení.
Vergillio zíral na neuspořádané moře beden, ze
kterého se vynořila Napolinova hlava. Od zdola se ozvalo něco jako „mám jí“ a
bedny kolem vzpínajícího se vraníka se pohotově rozletěly na všechny strany.
Poník měl dneska smůlu, dostal sbitými prkny přímo mezi oči, těsně pod roh.
Teatrálně se sesul na zem a málem zkosil Allanova jednorožce.
Zpod Napolinova břicha vykoukla Proxima s bednou
v ruce. Vergillia momentálně nenapadala žádná vhodná nadávka, kterou by jí
počastoval. Ani Allan na tom nebyl o moc lépe, pouze po ní hodil vražedný
pohled a sklonil se k ležícímu jednorožci.
Napoline k němu doběhl a s výrazem Promiň,
kámo mu dal mezi oči kopytem ještě jednu. Pony s sebou trhnul a levá
přední zasáhla Allana do brňavky. SunShine se dotčeně postavil a pokusil se
vzepnout, aby se nemusel dívat na vraníka nahoru. Nepomohl si; i když
balancoval v předpisové pesadě, nesahal druhému jednorožci ani po nozdry.
Proxima si opodál rozbalovala bednu. Vyndávala
z ní malé šedé krabičky, ve kterých Vergilio bezpečně identifikoval
výbušniny.
„Sebevrahu! Chceš si podříznout vlastní větev?“
Proxima se na něj lišácky usmála a v očích se jí
zalesklo cosi ze starého šílenství a touhy ničit. „Letíme atmosférou a klesáme.
To znamená, že se buď rozbijem dole o povrch, nebo přistanem a pak už bude,
kudy zdrhnout.“
Allan probíhal lodí a na předem dohodnutá místa
pokládal krabičky s dálkovým aktivátorem. Měl na starosti sklady a hangár,
Vergillio střední část lodě a Proxima se vymluvila, že jí bolí ruka, takže
nastavovala aktivaci. Už držel jenom dvě, když zezadu ucítil tupou ránu a pak
už nic..
Tlumené zaržání a větší ze skvrnitých jednorožců nezvedl
na zem. Proxima trhla očima od aktivátoru a spatřila, jak se Allanův jednorožec
sune k zemi. A sakra, že si kluk
nedal pozor na Alfy.. Na okamžik byla
v pokušení požádat Lina, aby jí pomohl jednorožce odklidit a pak by
v pohodičce pokračovala v nastavování..
Ne.
Zase
svědomí?
Vytáhla list papíru a položila ho na zem vedle
aktivátoru. „Line, pojď sem, nastavíš ten zbytek. Podívej, není to složité,
s telekinezí to zvládneš..“
Bylo jí neskutečně blbě, hlava jí po tom posledním
zásahu bednou třeštila ještě víc a z jedovatého osvětlení údržbářských průlezů
jí pálily oči citlivé na světlo. Nevěděla přesně, kde Allana hledat, ale našla
si přibližné místo podle rozmístění krabiček. A navíc musela kvůli různým
průlezům pěšky.
V mysli se jí chvilku třískal sen o klidném
místě,kde ji nikdo neotravuje a nic po ní nechce, s realitou, že musí
udělat dobrou věc a zachránit toho zpropadeného kluka, jinak se tu rovnou může nechat
naverbovat.
Zachránit, to se to kecá. Zní to tak vzletně..
hlavně, když se plazíte chodbami plnými prachu, hmyzu a kdo ví čeho ještě.
Lepší nevědět. Po chvilce vzdáleně vycítila Allanovu přítomnost a poté i kroky
strážce, který ho jako pytel nesl přes rameno chodbou. Proxima na chvilku
přemohla malátnost a sundala ho transferací, kterou pochytila od Alfy Ariane.
Tam to šlo lehce, zpátky do kopce a ještě k tomu
s Allanem podruhé v bezvědomí poněkud hůře. Odkdy prach klouže? Po čase,
který by označila jako nekonečný, se vyškrábala ven ze šachty a vyměnila ji za
jinou. Docela se divila, že lodí nikdo nechodil, ani nehlídkoval. O zabití
člověka na palubě se přece už musel někdo dozvědět. Nebo tu vládla taková
cenzura?
Doplazila se ke skladu a hvízdla na Lina. Jako na
povel se k ní otočila četa nepřátel. Než stihl kterýkoliv z nich něco
udělat, vraník dorazil a zpoza krabice se vynořil Vergillio. Shadow byla ráda,
že se nemusí zapojovat. Poprvé v životě.
Rampa lodi se se zasyčením spustila a altairští se
chystali vyběhnout ven. Jenže se za nimi objevil kluk s vypláznutým
jazykem a blasterem, který sice příliš škody nezpůsobil, ale bylo by dobré mu
utnout tipec. A protože se jednalo o žoldáky i samotné Alfy z různých
koutů planety, rozeběhli se za ním pro jistotu téměř všichni. Kluk zmizel mezi
nákladem určeným k vyložení a za chvilku po něm objevili díru
v trupu, kterou si vysekal světelným mečem, pod kterou zůstaly
v blátě otisky kopyt. Více už nikdo z nich udělat nestihl, protože
loď vybuchla.
***
Lodě Cygnis nepatřily k nejnovějším, ale když se
vrhly do bitvy, mezi vraky bojujícími na obou stranách vypadaly jako z
loděnice. Už takhle měli altairští horší vyhlídky a s příchodem posil byl
jejich osud zpečetěn. Většina lodí to zabalila hned a těch pár až potom, co
přestaly krýt ústup většině.
Jelikož flotila Centauri neměla vedení, chopily se
iniciativy Cygnis. Druhá skupina lodí napodobila
poražené a jala se je pronásledovat.
***
Útok! Isara se oháněla kopím a kosila nepřátele.
Hodní, že všichni tak pěkně přistáli na
jedno místo. Asi si mysleli, že jim to pomůže. Který chudák by tušil, že na Advantage byla nacpaná skoro celá
invazní armáda Centauri. Isara nepotřebovala velet. Všichni věděli, co mají
dělat, a navíc – dávat dohromady
nesourodou armádu z vojáků, bastardů a rodu ohně by nedopadlo dobře.
Jedna ze vzdálenějších nepřátelských lodí náhle explodovala
a zničila většinu artilerie, jež se za ní kryla. Centauri s jednorožci
byli rychlejší než pěší, takže se na místo vydali oklikou a zavřeli přeživší nepřátele
do kotle. Za chvilku z nich nezbylo nic.
Isara najednou spatřila obrněný tank,jak se jim spolu
s dalšími sune vstříc. Dala dohromady smrtící transferací, jež první
vozidlo změnila kouli žhavých plynů,
čímž si na týden vyčerpala energii. Ostatní Centauri včas pochopili, že to není
chytrý přístup, a rozprchli se mezi troskami lodi.
Obrněný tank však nebyl tak úplně nepřátelský. Krátce
po sobě zničil dva okolní a přejel jedno vozidlo. Řidič dalšího si nedal pozor
a skončil pod detonátorem jednoho z vojáků.
Bitva skončila, přesně, jak to Xionne, stojící na
můstku svojí lodi, předvídala. Měla odsud dobrý výhled a rámcově mohla vést
jednotky po bitevním poli. Když z obřího poklopu tanku – zrádce vykoukl
černý roh a pár dlouhých uší, zavolala si svoji klisnu a vyrazila za ním.
Xionne nechápala, jak se dá dvoumetrový jednorožec
protáhnout poklopem, a jak se můžou do jednoho tanku nacpat tři a to ještě se
svými pány. Nicméně, šlo to, jak jí to Napoline pomocí levitace předvedl.
Vzápětí neobjevil Vergillio, který nevěděl, jestli má nést v náručí
učedníka zraněného od střepin nebo pomlácenou Proximu, a vyřešil to tak, že
Allana posadil jednorožci na hřbet a Proximu při pohledu na přerostlého vraníka
raději nesl.
Zatímco byli oba (ex)učedníci unavení, špinaví a
pomlácení, mistr Vergillio neměl ani flíček na tunice. Tupec! Nechá je to oddřít a sám se ze všeho vykroutí! Objevila se Isara, která si
v přítomnosti svojí nadřízené dovolila Vergiliovi milým hlasem
připomenout, že by zbylí dva potřebovali na ošetřovnu a jednorožci také.
Vergillio vytáhl Proximu na hřbet svého ponyho, odkud
ji vyhodil na Napolina. Shadow mu však (jako naschvál) přepadla s tupou
ránou druhou stranou na zem. Buď uměla bezvadně simulovat a opět Vergillia
ztrapňovala, nebo neměla síly se držet. Isara byla tentokrát o stupeň
hlasitější a vyčítavější. Nakonec si po výstupu, jak velký je zázrak, že
Proxima v péči Vergillia vůbec ještě žije, vysadila mladou mistryni před
sebe a rozjela se k ošetřovně. Ostatní se, jako vždy
s dvacetimetrovým odstupem, přidali.
***
Altair, o pár dní později..
Na mrtvé planetě vycházela neutronová hvězda.
Nevyzařovala žádné viditelné světlo, na rozdíl od tisíce ohnivých jazyků, které
pohlcovaly ponuré město. Velitelka, Xionne, Isara, Suzanne, Vergillio, Proxima
a pár dalších stáli na masivních, kamenných hradbách a pozorovali ‚romantickou
scenérii‘, jak prohodil jeden z vojáků.
Zvítězili.
Mistryně je zabije.
Nedostala přece Xionne rozkaz v žádném případě
neútočit a bránit hranice Útočiště? Neobdržel Vergillio přímý příkaz zůstat
v centrále a hrát roli dalšího z tisíců kol a koleček, které mlely
rozkazy? Suzanne, kdyby pozorněji poslouchala, věděla by, že napadat nepřítele
mimo své území je nezákonné. A Isara by nesměla vést vojsko do jiné bitvy než o vlastní domov(který byl jen
tak mimochodem na Mineris, pod nadvládou Alf.)
Velitelka si připadala mezi ostatními v podivné
harmonii. Tolik se lišila od Centauri a přece.. přece stála na jedné straně
s tou krysou Arinne. Centauri nebo Alfy, tomu se říká výběr..
A nakonec Proxima, v Útočišti mrtvá, taky však
aktivně kující pikle proti spojencům i nepřátelům. Nezměnila se, ne dostatečně,
aby to kdokoliv z přítomných vypozoroval. Ujasnila si jen jedno; ať už
Centauri nebo ne, táhla s ostatními za jeden provaz. Až na pár výjimek,
samozřejmě..
Shaelan, jen pár desítek metrů od elity, se také
přišel podívat na hořící město. Plameny, ty brzy vyhasnou, až nebudou mít, co
pohltit. V tom spočíval jediný malér současného vedení. Vyhráli jsme
válku, zničili jsme Alfy. Ale co bude dál?
Epilog
Diana se snažila udržet si alespoň tu trošku klidu a
rovnováhy, která jí ještě zbyla. Nevěděla, ke je Jon, Lyshia a ostatní,
netušila ani, kde má Proyxona. Její mysl se nacházela v transu, zatímco
tělo mechanicky běželo pryč od stájí.
Rozlehlý komplex budov za ní zatím trávily plameny,
tak lačné přetvařovat a pohltit vše.
Přesně jako rod ohně, proti kterému se zvedlo krvavé
povstání.
Doběhla mezi stromy a po pár metrech kecla na zem.
S trochou štěstí si jí nikdo nevšiml. Štěstí.. přestávala věřit, že něco
takového existuje. Roztřásla se, když identifikovala nezaměnitelné ržání umírajících
jednorožců.
Jednou, jednou to skončí. Všechno má svůj konec. Musí
mít.
Smrt je přirozenou částí života.