Déšť
Pod nebem letním z blankytu,
čisté jak křišťálová voda,
vzniklo přátelství bez mýtů,
však zničila ho ješitnost a zloba.
Vítr občas pár obláčků z dálav přivál,
rozehnaly jsme je společně,
vždy všas zastavil se nenávisti příval,
jak to tehdy bylo báječné..
Hřejivé slunce svítilo tu dál,
stále od srdcí měly jsme svůj klíč,
však vichr už hradbu bouřkovou sem hnal,
Vítr zved se a mír s klidem odvál pryč.
Kapka ke kapce v oblacích se skládá,
argumentů a nadávek vlna,
jako ostré vločky z nebe na zem padá,
letí k zemi – účinnost je plná.
Z nebes padá dolů deštík jako slzy,
zchladí každý kladný cit
sklánějí se stonky, na větve je brzy
však vítr s nimi cloumá, nemají už klid.
Hněv a zloba sílí, až vodu zamrazí,
co bylo naše, je zas jen mé a tvé.
kroupy pokračují v díle zkázy.
Rvou listí, polámou i větve.
Přátelství je pryč, však není po všem ještě,
ještě musí spadat všechny kroupy, vítr zeslábnout,
pak už budou jen padat kapky deště,
krajinu zatopí jen kalné řeky proud.
Kapky sílí, houstnou kvůli pádu,
z břehů teče řeka svobodná,
skončit s ní chci nás přátelství ságu,
lidem s flekem vždy je pohodná.
Dobrý déšť se rozpovídá,
po stokách listů slzy jdou,
zas slyším hlas, jak nám kdysi říkal:
kalný vody jen zlé přinesou…
Komentáře
Přehled komentářů
Díky moc. Zkoušela jsem jí psát tak, aby byla pravdivá. I když jak moc se pak projeví svědomí(což jsem mimochodem taky zkomprimovala do pár řádků a zašifrovala- ach, ty závěry)je dost individuální. A jestli nastane ještě pomsta, to je taky individuální.
Nejsem si jistá, jestli je to z toho poznat, že déšť, krupobití a povodeň na závěr je spojeným dílem obou - ne že by jeden ubližoval druhému, jdou si po krku vzájemně a zcela stejně. Vítr nepředstavuje osobu ani událost, ale celkovou náladu a stav mysli dvou lidí(a klidně to i uvedu konkrétně - já a Hana), o kterých se píše. Ale myslím, že to může být kdokoliv.
Díky!
(Proxim, 11. 3. 2008 19:19)