Jak primitivní..
Pramen času těžce plyne
chodbou duní kroky těžké
zahyne, či nezahyne?
Jen skob pár a lano režné..
Mrtvé okno temně svítí
přítomnost se mění v kdysi
drž se potrhané niti
ze stropu tu smyčka visí.
Okované boty křičí
do ticha, co ztěžkle visí
myšlenky tvé na vařiči
sirkou škrtá ruka cizí..
Ticho, které přeřvat umí
temná melodie smrti
nic nechápe, nerozumí
jemná vlákna páteř drtí.
Komentáře
Přehled komentářů
Neříkám, že je to špatně;-)
Nemáš zač :-)
(Elfairy, 5. 4. 2009 21:15)Nojo, nojo... mám holt trochu nejasný styl vyjadřování! Poskytuju prostor pro tvou fantazii! :-D
Díky;-)
(Proxim, 4. 4. 2009 16:08)
Obsah eseje není podstatný; je to ta, kterou jsem třikrát přepisovala a měla za čtyři.
To víš; v mé tvorbě každý pochopí, že má někdo umřít, občas až moc stroze. Ne jako tvoje ladné poetické balady dějově 'udělej si sám';-)
Wow!
(Elfairy, 4. 4. 2009 12:48)Sice nevím, kterou esej myslíš, ale to je jedno. Máš tady moc povedené obraty! Začátek je trochu těžkopádný, pak se to ale rozjede a jede to i přes pár škobrtů až do konce. Sice depresivní, ale je to jedna z tvých lepších, pokud mohu soudit.
Neříkej;-)
(Proxim, 5. 4. 2009 22:39)