Cizinka
Šedé davy lidí na ulici,
otevřené oči, svědomí však spící,
každý jiným směrem kráčí,
však myšlenky se všechny stejným směrem stáčí.
Stálo tam, za horou odpadu,
děvčátko, samo, bez kamarádů,
Tiše dívalo se po okolí,
po světě, z něhož srdce bolí.
V bílých šatičkách, kdysi jako sníh,
však od prachu zašpiněných,
cizinka, dítě z jiného světa,
a přesto jakoby tu stálo léta.
Žádný pohled o ni nezavadí,
jen davy lidí kolem pádí.
Stojí nehybná, jen oči kolem slídí,
dívají se na tváře těch lidí,
těch, kteří jsou tak podobné jí,
a přece s ní moc společného nemají.
Tváře jedna jako druhá, socha bez výrazu
dávno pozbyly už svoji krásu.
Každý slepě žene se za slávou,
hrabe jen pro kuličku svou.
Já, jen já a nikdo jiný,
po stranách těch slabších zdechliny.
Přátelství? Přežitek nebetyčný!
Přítel? Dobrý to cíl cvičný!
Šedé davy lidí, každý ten samý cíl má,
nohy šlapou, však mysl citům zastřená.
Kdo přibrzdí, ten okraden a zabit jest,
hlavně jít! Je jedno, kterou z cest.
Beton s asfaltem je vytyčí,
a co zbylo z krás, to pověření zničí.
Malá ručka sevře igelit.
Co dělat? Kam teď jít?
Tenhle svět je jiný, všude stejný,
lístek nazpět neprodejný
Pak usměje se a zmizí, co dělat už ví,
„Dostanu se domů, když tomu budu chtít…“
Komentáře
Přehled komentářů
To víš. Já píšu idealistický rádoby básničky. Tam nenajdeš nějakou normální myšlenku. Závěr se mi trochu nevešel do těch šesti řádků, tak jsem hlavní myšlenku zkomprimovala do dvou: všechno jde změnit, stačí chtít a jít za tím...
Jo, zrovna mně se to kecá...
Asi jsem debil?
(Viki, 10. 3. 2008 20:03)
Krásná! Tahle se ti fakt povedla! Sem tam sice nesedící verš, ale je fakt pěkná! 1!
P.S.: Konec jsem vůbec nepochopila.
Ne, nejsi;-)
(Proxim, 10. 3. 2008 22:16)