Přání... jaké jsi... chtěl?
Na poušti, v písku, dva koně stojí,
jednoho vyber si – a jeď
ztěžklým vzduchem se komáři rojí
tak dlouho sis to přál – ale teď…
První je šiml, co na slunci září,
neklidně tančí jeho stín,
rychlé nohy v mžiku dokáží,
odnést člověka od jeho vin.
Naproti němu, v postrojích zlatých,
hnědák se vzpíná – až cinká kov.
Není tak rychlý, však na nohou krátkých
bohatství nese – beze slov.
Bouře se žene, blíží se výběr,
tak rychle nasedni a jeď.
Koně ti řehtají, vyber si, vyber!
Pokud nechceš tu zůstat sám, musíš hned…