Útočiště

Ó matiko, sláva tvá hvězd se dotýká!

Matiko má drahá, významu převeliká!

Tys elita myšlení, královna všech vět,

Tobě nohou dnes leží celý svět.

Ó matiko, kolik vzorečků ty máš!

Tak tajuplná jsi, více než se zdáš!

Tobě člověk může život celý zasvětit,

A stále je nepoznané, stále musí se učit.

Ó matiko, ty drahokame předmětů,

Ty zdobíš každý rozvrh, máš tisíc námětů,

Rovnice a nerovnice, zlomky, funkce, a přec,

Jmenuje se pořád  jen nepatrná věc.

Ó matiko, ty vědo vznešená!

Tys studnice vědy do stříbra vsazená!

Ty z krásných, chladných čísel sestáváš,

Však o lidském životě, tolik málo znáš.

Ó matiko, ty hrdá, bezchybná,

Tvá koruna zlatá se k nebi tyčit má,

Pod taktovkou tvojí, šlape vědců svět,

Tebe lze jen milovat či nenávidět.

Ó matiko! Jaký tvůj žal, a stesk?

Proč jen ve studentů myslích, ztrácí se ti lesk?

Tebe nutili nás učit mnoha hodinám,

Však v reálném životě – k čemu budeš nám?

Ó matiko, ty naučený postupe!

Proč jen žák tak rád tě do země zadupe?

Tak chladná jsi, tak abstraktní,

Tak samoúčelná… tak už vypadni!