Útočiště

Do paměti vryj si tohle jméno,

A nikdy naň nezapomeň,

To, co studentům zapovězeno

Pohltí noc a skryje den.

(Šíp, Šíp, Šíp, tak jeho jméno zní!

V zlatém oparu sebestředném jeho mysl bdí!)

Šíp jest jméno jeho,

Jenom vystřelit,

K nebesům se tyčí jeho zlaté ego,

Co znají ostatní, to on vždycky líp.

(Já, já, já, jenom já!

Kdo jiný tuhle větu, lépe než JÁ zná?)

Až zříš o něm, hned přihlášku stáhni,

A hledej jinou školu si,

Seď a mlč, hlavně ni nekvákni,

To jsou ale moresy!

(Řvi si a křič, jak chceš,

Jedničky? MOJÍ vinou propadneš!)

Věz, až uslyšíš hnusný smích,

Takový, co ztichlou třídou zní

Co pětky věstí, co značí žáka hřích,

Co na tom, že máš pravdu, on všechno lépe ví…

(Chytrý student? Moc se ptáš!

Sežer si to, pětku ode MNE tu máš!)

Věz, až potkáš Šípa jednou,

Až na rozvrhu jeho jméno zříš,

Poraď se co nejdřív s uznávanou vědmou,

Zda ciankali, nebo rulík, pomohli by spíš…

(Ale copak to, kritizovat MNE tu chceš?!

Uvidíš, co dostaneš!)

A pokud nejsi vrahem, a nechceš se jím stát,

Pak utíkej, změň školu, jen pryč!
Pokud nechceš o takovém učiteli nechat si ni zdát,

Pokud nechceš v mozku pocítit ten zrezivělý rýč.

(Zkoušíš dál svou pravdu prosadit?

Jen uvidíš, co se začne dít!!!)