Útočiště

Nikdy nevíte, co se za ním skrývá. Třeba stěna. 

Není nad to umět věci pojmenovat odbornými jmény a udržet si tvář fundovaného specialisty. 

Napište nějaký krásný článek o tom, jak máte všechnu moudrost světa v malíčku a nezapomeňte se řádně vysmát těm porcelánovým přízrakům. Poučte nás všechny a na závěr nás vyzvěte, ať se připojíme do diskuze a pobrečíme si, jak nás vyvolené všichni odsuzují.  Kde že jsme to přestali?

 Jednou za dva měsíce by se mohl objevit nový příspěvek, což? Poloviční, nepřímá, ale hlavně blbá omluva za nedostatek psaného textu. Alespoň že ve fotogalerii se občas něco děje.

Momentka, výjev trvající dlouhých deset let.  Nic nového. 

Jedna osoba z mého okolí kdysi dávno prohlašovala, že na mě složí pár veršů. Něco takového po ní však nemůžu vyžadovat, tak se po vzorů politiků musím pochválit sama. A nebo psát realisticky(fuj) a čistě vylíčit skutečnosti?

Jemná ispirace jedním starověkým čímsi zvaným Hymnus na Slunce. A pak samozřejmě naší drahou matematikou.

Není to povídka, protože to nemá děj. Není to báseň, protože není členěná do veršů. Není to úvaha, neobsahuje zamyšlení. Co to teda je? To neví ani sama autorka...